První článek – Andělé strážní

V uplynulých červencových dnech jsem prožila krásnou dovolenou u moře se svou rodinou.

fotografie0621

Než jsme vyjeli, poprosila jsem své anděly strážné o ochranu a bezpečnou cestu tam i zpět. Tuto prosbičku, modlitbu, afirmaci, mantru či jak chcete aplikuji již několik let a jsem za ni velmi vděčná.

Jeli jsme do Chorvatska na ostrov Hvar, vlastní dopravou, a můj milý Robert řídil. Dělali jsme časté zastávky. I přesto, že auto mělo klimatizaci, cesta byla náročná. Už jenom to, že jsem si neustále štelovala klimu na místě spolujezdce, omotaná šátkem až po uši, protože jsem citlivá na průvan:-). Vezla jsem s sebou i svůj řidičák, kdyby Robert chtěl vystřídat, ale ten se rozhodl, že to odřídí. Po dálnici to jelo, jen to fičelo, ale měla jsem pocit, že to Robert žene až moc. Nabízela jsem mu, že můžu řídit zase chvíli já, ale on jakoby neslyšel. Cestou jsme si ještě telefonicky zjišťovali odjezdy trajektu ze Splitu a chtěli jsme stihnout určitý čas.

Na další zastávce, která byla první v Chorvatsku, Robertovi spadl klíček od auta do kanálu. Ano, kdyby to měl člověk vymýšlet, tak to teda nevymyslí:-). A co teď? Robert se chytal za hlavu, Vini – náš 9letý synek začal natahovat, že nestihneme trajekt a já to vnímala v klidu s tím, že náhoda neexistuje, a že to přesně tak má být. Když jsem Robertovi řekla svůj názor, že si myslím, že nás(jeho) to má zpomalit a nebo, že mám možná řídit já, odvětil, že s tím, ať na něj nechodím. Usmívající se prodavač na benzínce povolal kolemjdoucího údržbáře a první nápad, jak klíč vytáhnout, byl magnet. Že jestli máme magnet? No, magnet jsme s sebou opravdu nevezli a tak pán šel do auta pro dlouhý drát, který na konci zahnul a jal se ho zanořovat do kanálních útrob. Jenže to bylo krátký, jedna z možností byla, že tam Robert bude muset vlézt, ale Roberta napadlo něco lepšího – vytáhnout z auta Viniho podběrák. Vinimu se to moc nelíbilo, že mu to pak bude smrdět kanálem, říkal. Na nějakou dobu jsme se stali středem pozornosti. Ve chvilce chlapi nadpojili drát na podběrák. Izolepu si Robert vezl, a hned na druhé jeho zalovení byl klíč v podběráku:-)Hurá:-)!Robert jen dodal, že věděl, do kterého místa klíč spadl a tak ještě zbývalo zjistit, zda klíč bude fungovat. Po důkladném očištění a ofoukání – ejhle, fungovalo to:-). Ještě omýt Viniho podběrák a jako poděkování pán dostal lahev vína z Robertovy vinice. Asi s půlhodinovým až třičtvrtěhodinovým zpožděním jsme mohli pokračovat v jízdě. Po pár kilometrech za danou benzínkou jsme míjeli autonehodu – dvě auta v sobě. Hned jsem věděla, že nás klíč v kanálu měl zpomalit právě proto, abychom tu autonehodu neměli my. Tak takhle funguje vesmír a andělé strážní:-), o tom jsem přesvědčená. Ještě jednou děkujeme.

Další zastávky už jsme nedělali a do Splitu jsme přijeli zrovna, když se začínalo naloďovat. Zpáteční cesta přes nádherná Plitvická jezera byla s menším zpožděním kvůli autonehodě, ale jinak bez problémů.

Tak šťastnou cestu:-)!

Saša

Napsat komentář